Loupak.cz - Vtipy

Co chybělo za 2. světové války v židovských domácnostech??

Vtip kratší, ale ještě pořád dlouhý, kdy se zasmějete, protože vám to připomene váš život!

Chlápek jde po newyorské ulici, mávne – a hned je tu stand by taxík. Vleze dovnitř a taxikář Benny Koppelman si pochvaluje:
„Jste jak Moše Glikman. Ten taky vždycky, když jsem potřeboval rito, tak se znenadání objevil.“
„Kdo že?“ ptá se chlápek taxikáře.
„Ale, jeden maník, co měl vždycky štěstí. Asi jak vy, když jste teď potřeboval taxi a já tu hned byl. Takhle to bylo u Mošeho Glikmana pořád.“
„No… dobře, ale občas se taky objeví trochu té smůly, ne?“
„Ne však u Mošeho Glikmana. Byl to klikař, navíc fantastický atlet a v golfu, no, kam se na něj hrabal Arnold Palmer. Kromě toho zpíval božský baryton v opeře a tančil líp než Fred Astaire. Měl jste ho slyšet, jak hrál na piano, skoro jako sám George Gershwin.“
„To zní, jako by to byl pěkný mens, co?“
„Nemlich tak. Paměť měl jako computer, dokázal si pamatovat járcajt u kdekoho, znal všechno, co se týkalo vína, jídel, gastronomie, dokázal si zapamatovat všechno. Ne jako já; vyměňoval jsem jednou pojistky, a ve všech okolních barácích rázem nastal black-out!“
„Wow, byl to asi machr, co?“
„Jasně, a vždycky znal i nejkratší cestu nebo zkratku a věděl, kde se dají čekat dopravní zácpy.“
„Mmm, moc lidí tohle zná.“
„… a taky věděl, jak zacházet s ženskýma, jak to zařídit, aby se cítily fajn; nikdy ženské neukázal záda a už vůbec ne, když byla v maléru. A jak se epes oblékal! Pane, vždycky poslední móda a šaty bez poskvrnky. Boty vždycky naleštěné.“
„Evidentně okouzlující člověk, ten Moše Glikman. Kdy jste ho viděl naposledy?“
Abych pravdu řekl, nikdy jsem Mošeho Glikmana neviděl ani nepotkal.“
„Ksakru, tak jak to, že o něm to všechno víte?!“
„Inu, vzal jsem si vdovu po Mošem Glikmanovi.“

Maminka s Pepíčkem jde na autobusovou zastávku. Čekají, čekají... a po chvilce přijde paní, co má veliké břicho. Pepíček se zeptá maminky: „Proč je ta paní tlustá?”
„Protože čeká miminko.”
A ještě za chvíli přijde tlustý pán, a Pepíček se ho zeptá: „Vy taky čekáte miminko?”
„Ne, chlapče! Já čekám autobus.”

Sprinter si po závodě stěžuje do mobilu přítelkyni: „Zlato mi uteklo o fous!”
„Vidíš,” se zadostiučiněním prohlásí přítelkyně. „Já jsem ti ráno říkala, že se máš oholit!”

Víte, jak se pozná moderní pračlověk?
Že drží v ruce betonový pazourek.

Učitelka nakreslila na tabuli jablko a ptá se dětí: „Co jsem to nakreslila?”
Přihlásí se Pepíček: „Prdel.”
Učitelka se rozplakala a vyběhla ze třídy. Za chvíli do učebny vkročí ředitel a křičí: „Proč jste paní učitelku dohnali k slzám? A kdo nakreslil na tabuli tu prdel?”

„A tak to zase ne!” rozčiluje se cestující na lodi. „Já si kabinu číslo 100 nevezmu a nevezmu!”
„Prosím vás, ale proč?”
„Jednou jsem jel do Londýna a taky jsem měl číslo 100 a nějaký lump mi v noci tu jedničku utrhl... Lidi pak na mě celou noc bouchali, že už jsem tam moc dlouho!”

Mayský kalendář nekončí koncem světa, ale smrtí Chucka Norrise.

Vejde turista v San Francisku do obchodu se zvířaty a prohlíží si opice.
Vtom vejde jiný zákazník, jde rovnou k prodavači a říká: "Prosím jednu opici typu C++."
Prodavač mu ji podá, chlap zaplatí 5000 dolaru a odejde.
Překvapený turista se ptá: "Prosím vás, co to bylo za opici, že byla tak drahá?"
"No, víte, ona dokáže programovat v C++, bez chyb, efektivně, úhledný kód. Velmi dobrá investice."
"A tamty opice?"
"Ty stojí 10 000 dolarů, ale umí programovat v C++, v Javě a v PHP."
"Proboha, a tam máte opici za 50 000! Co dokáže ta?"
"No, abych řekl pravdu, jestě jsem ji neviděl nic dělat, ale ostatní opice ji oslovují "project manager."

„Ti lidé jsou ale padavky,” bučí si na pastvě kráva. „Já mám trávu od rána do večera a jim stačí pár vdechů a už jsou úplně mimo!”